Vymalováno
Po včerejším dýchánku jsem došla k závěru, že máme ve svém středu Superženy. Jakým jiným termínem lze označit někoho, kdo přestěhuje polovinu nábytku v bytě, vymaluje stěny na svěží bílou, jde si zaběhat 21 km než mu to uschne, a pak natře další vrstvu nátěru. Jak jinak si vysvětlit, že jedna z nás zvládá spoluzakládat firmu s manželem a přitom "vyrábět" Babetku. Pravděpodobně síla Kryptonitu a modro-červený plášt' je třeba na zvládání dvou dítek školou povinných, tiskařského řemesla a nově i občasných návštěv Brumlovky. Nebo zkuste kupovat byt, připravovat svatbu a jen tak mimochodem kupovat auto. Jo a pracovat v jedné velké významné komunikační společnosti. A ještě, abych nezapomněla, jen superwomanky mohou studovat vysokou školu při zaměstání, což dvě z nás také statečně zvládají.
No, nikdo jiný nám to tak pěkně neřekne. Nikdo jiný nás tak hezky nepochválí. Jsme prostě šikovné holky. Tak. A máme to písemně. Ó D.D.
Tentokrát jsme se sešli u Janíka, která jako zkušená thajská kuchařka podávala zelené a červené kari. Mmmm, myslím, že se prodeje kokosového mléka, citronových listů, bazalky a sáčku s kari v Tesku zvednou mnohonásobně. Všichni už čekáme na slíbený recept. A na závěr bylo i sladké překvapení!
Také došlo na slíbené fotky z Janina výletu do Střední Ameriky, konkrétně do Nikaraguy. Na televizní obrazovce nám začaly defilovat obrázky, které zpočátku hlavně obsahovaly jistého Synka. Barevný němý film měl dokonce příběh. Byl o šikovné a akční starší sestře, hodném stavebním inženýrovi, mladší sestře a strašně rozmazleném budulínkovi. Ale příběh prý archetypálně odpovídá, alespoň podle zkušené analýzy jakési redaktorky ženského časopisu, spíše bajce o kuně a medvědovi. Hbitá kuna vše zařídí a medvěd, bruče, se tak nějak veze.
Snad bych se měla zmínit i o tom, že Janík má nad muži zvláštní moc. Ten jihoafrický výlet obsahoval i situaci, kdy se muž, obětavý hrdina, ponáří do vody znečištěné lidskými výkaly a loví pro naši lepou děvu hodinky. No, za časů našich babiček se upouštěl na zem kapesníček, doba si zřejmě žádá větší oběti. Redakční poznámka: zmíněná osudová žena zde upřesnila, že ponořenou částí těla byla paže, ale stejně...
Večer se vydařil, i nějaká ta lahvinka bílého padla a my, nabití dobrou energií jsme se spokojeny vydaly ke svým domům a domečkům. Jen nemáme datum na další setkání. To tedy zas bude mailů, než se nám podaří najít termín! Redakční poznámka 2: a, modří již vědí. Takže příště u Mirky a datum zapsané do diářku.
P.S. Nezaznamenala jsem tradiční předvánoční dýchánek u Jarky. No, opravdu ještě nejsem Kosmas. Vzorná hostitelka podávala výborný pokrm s jehněčím masem a cizrnou (také prosím recept!). Adélka se asi dvě hodiny během návštěvy snažila uspat tatínka, což se jí nakonec povedlo a tak jsme byly pozvány na unikátní Adélčino představení které bychom mohli nazvat volná sestava s pěnovými čtverci. Snad ty příkopy a těžká technika v Šáreckém údolí zmizí s posledním jarním mrazíkem.
