Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tak tedy tentokrát jsme se sešly u Jarky. Když jsem v půl osmé uviděla přátelsky osvícený zrekonstruovaný domeček, Mirka se ptala telefonem jestli tentokrát emailové trubky ke mně donesly zprávu o setkání a kde jsem. Sešly jsme se tedy štastně, jen Hanka Ha chyběla díky předjosefovské přípravě.Už nevím, v jakém pořadí, ale kromě Mirky a paní domácí Jarky tu byl Janík a Eva. Také jsme měly dva hostující členy týmu, Rozárku, protože tu bydlí a má ráda buchtu, a Aleše, který kromě toho že tu bydlí také umí nalévat víno a je v něm skryta jemná ženská duše.

Uvnitř slibně plápolal krb a v kuchyni to vonělo.  Jídlo bylo výborné jestli si to dobře pamatuji, bylo caprese, nějaká grilovaná zeleninka a jako hlavní chod italské kuchyně bylo krevetové rizoto (nebo to byly těstoviny, tohle jsem zapomněla), popíjely jsme hlavně bílé vínko.

Eva navrhla, že si nebudeme dávat navzájem mejdlíčka a svíčky, ale vánoční výzdoba nám vytvořila příjemnou náladu a tak jsme si mile vánočně povídali (za to měkké i může Aleš) jako vždycky. K našemu stálému počtu vlastně ještě svou tichou přítomnost přidala i Adélka (zřejmě první prenatální zmínka na internetu o AK je tímto na světě). Kromě mocného kopání se zatím jinak účastnit nemůže. K miminčímu mlčení se na čas uchýlila i Mirka, která se uložila na část večera k zaslouženému spánku a Eva, která již tradičně strávila část večera v uzavřené místnosti. Ještě, že ty telefony jsou a spojují srdce vzdálená.

Z hovoru jsem si zapamatovala příběh o růžové gumičce a jaké to bylo, když jsme jako malé holčičky něco tak moc chtěly, že jsme udělaly něco, co nebylo správné. V nějaké podobě se nám ta lekce do života zapsala a moc jsme se tomu nasmály. Růžová gumička jako symbol osobního zrání a mezník mezi dobrým a špatným směrem. Také si vzpomínám, že Aleš poskytoval obligátní masáž, jen já zas nic. No, snad příště.

Krátké dny a dlouhé noci vždycky způsobí, že závidím spícím medvědům a moc toho nevydržím, přesto jsme byli všichni celkem stateční (podotýkám že i Jarka) a společnost se rozešla až okolo půlnoci.

V Novém roce nás čekají nové světy. Jedná z nás (tedy alespoň jedna) se stane mámou, jedna z nás přestala pátrat ve vzduchu a nadzvukové rychlosti, jedna z nás našla souznění s vůní čaje a jedna se vrátila k typu práce, kterou má ráda svůj život vrátila do naplňujícího a vyváženého směru. Tak ať ty naše dráhy v tom novém, lepším roce naberou dobrý směr, ať nás nezlákají laciné růžové gumičky a ať se nám všem vyplní alespoň jedno velké přání. To bych vám všem moc přála.

Hanka

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář